Není třeba se bát těch, kteří se hádají..

6. července 2014 v 0:44 |  Čas plyne

..ale těch, kteří uhýbají..


Od září 2013, kdy jsem tu napsala poslední článek, uběhlo poměrně dost času na to, abych napsala, že se nic nestalo. Opak je pravdou - událo se toho dost, až mě to děsí, když nad tím tak přemýšlím. Pokusím se to shrnout..

Úspěšně jsem složila maturitu, našla si práci i přítele. S přítelem bydlím v bytě ve městě, kde jsem vyrůstala.
Na co bych si vlastně mohla stěžovat? Práci mám v oboru, který jsem studovala. Přítel je do mě tak zamilovaný, že by mi snesl i modré z nebe. Rodina mi pohádá více než dost. Peněz máme akorát od výplaty k výplatě. Ale neustále nejsem spokojená......


Už 7 let chodím po doktorech s gynekologickýma obtížema a vždy mi bylo řečeno, že mám hodně hormonů, že jsem prostě zdravá. No naštvala jsem se, vyměnila doktora za doktorku a po první návštěvě jsem od paní doktorky odešla s tím, že mám v sobě záněty, infekci zasahující do vedlejších orgánů (střeva, slinivka) a nález na čípku. Takže se poctivě léčím a za 2 týdny uvidím, jak mi dopadnou další testy.. Třeba mi doktorka řekne, že se v rakovině mýlila. Je mi 20.
 

Zachovala si dobrou pověst....

23. září 2013 v 14:10 |  Citové výlevy

... poněvadž se nesvěřovala přítelkyni.

Každý z nás potřebuje mít alespoň jednoho dobrého kamaráda, kterému může věřit, mít někoho, na koho se spolehnout, vybrečet se někomu na rameni nebo s ním sdílet štěstí. Já mám hodně přátel. Ale nikdy jsem nerozdělovala kamarády na ty nejlepší. Proč? Protože lidi jsou různí, každý má jiný názor a pohled na dané situace, každý pomůže jinak..
Ano, mám dobrou kamarádku. Ostatně jednu jedinou kamarádku, které bych mohla říct vše. Známe se už natolik, že vím, co jí můžu říct, co mi schválí a na co má naopak negativní názor. A taky co "pošle dál". A to není dobrý.
Sama jsem taková kecka, že informaci, která se může dostat "ven", tak řeknu nějakým lidem... Ale se svěřováním svých osobních informací se krotím. Nikdy nevíte...


Jako mou nejlepší kamarádku bych mohla označit jedině mamku. Mám ji nejradši, ona mi fakt rozumí, je to takový trdlo. Když od ní nechci radu, tak mě aspoň vyslechne. Lidi z mého okolí zná a má na ně taky určitý názor. A mám jistotu, že mě bude vždycky mít ráda takovou, jaká prostě jsem. Navíc... Pokaždé, když měla pravdu, tak jsem na to za čas přišla. I když to kolikrát trvalo půl roku, než se mi otevřely oči. Ale má se mnou svatou trpělivost. Ostatně.. já s ní taky. :)
Miluji svou rodinou ♥

Zapsali jste se na denní studium školy jménem Život.

19. září 2013 v 1:29 |  Čas plyne

Vyučování se vám může buď líbit nebo ho můžete považovat za zbytečné a hloupé.

Každý den se nám naskytne plno příležitostí, které buď využijeme nebo je necháme proklouznout mezi prsty.

Ale jak poznám, že je to přítežitost, které se mám chytit? Co když je to třeba jenom náhoda, že mě zrovna "todle" potkalo? Nebo když ji nechám uniknout, tak další šanci už mít nebudu?

Naskytla se práce (spíš bych ji vzala jako brigádu - na takovou práci bych se v životě neupsala). Nejprve jsem byla nadšená, že aspoň někde na chvíli budu pracovat. Poté jsem se od známých dozvěděla, že ten podnik vlastně krachuje a zaměstnanci někdy ani nemusí obdržet výplatu. Skvělé, což?.............


Ve večerních hodinách jsem šla ven s kamarádem, se kterým jsem vlastně nikdy sama venku nebyla. Docela jsem byla nervózní, ten kluk je sice pěkný (podle ostatních holek takový ten idol školy), ale mě se na něm prostě nic nelíbí. Přesto jsem šla, slíbila jsem mu to už na škole a teprve teď jsem se odhodlala to "risknout". Proběhlo to docela v pohodě, víceméně povídal on o svých zážitcích. A pointa? -> zjistila jsem, že já vlastně ani nemám o čem vyprávět. Zážitky z prázdnin se týkaly buď nudění se doma nebo opilých večerů, kde se nic zajímavého nestalo kromě toho, že jsme se zase všichni zežrali jako hovada, udělala jsem si dost trapasů a k mému štěstí/neštěstí jsem si většinu noci druhý den nepamatovala.

Takže? Přestávám pít. Nebo aspoň tak, abych se nechovala zase jako idiot a párty si užívala jak se patří bez držení se za hlavu druhý den ráno. Vždyť se dá užívat i bez alkoholu, ne? Na to ovšem nemůžu přijít.
S kamarádem bádáme nad tím, co v pátek dělat ve třech, aniž bychom se opili a skončili v místním pajzlu. Výsledek? Každý zůstaneme doma a budeme se koukat na TV. "Hrozná zábava." ...Jinak to opravdu nevidím. :X

Další články


Kam dál

Reklama