Člověk musí být buď smutný nebo veselý.

26. března 2009 v 16:14 | zapplig |  Citové výlevy
Klid je teplý chléb pro jedlíky a spáče.

Já to asi nevydržim. Už nemůžu. Všechno mě to ničí. Všichni mě ignorujou. Pořád někde lítám, ale nedělá mi to radost. Spíš naopak. Asi to vzdám. Odejdu tam, kde bude klid. A nebudu mít žádný bolesti ani trápení..

Rodina, do které jsem se narodila, není nijak bohatá, ale ani ne chudá. Za mých dosavadních 14 a něco let jsem dostala vše majetné, co se komu mohlo jen zdát. S mámou si rozumim. Tátu sice nesnáším, ale nijak to neřešim. Mám super bráchu, se kterým se jednou za celej tejden vyblbnu a odreaguju. Ale někdy mě štve, pravda.

Do letních prázdnin 2008 jsem byla prostě ještě malá holka. Nezkušená, šťastná, bezstarostná, veselá a prostě normální holka. Z ničeho jsem neměla strach. A když už, tak to byly takový blbosti, že nad tím teď musim mávnout rukou. To, co se děje teď..

Můj život se radikálně změnil. K horšímu. Jsem hrozně ze všeho vydeptaná. Moje tělo je jakýsi nemocný. Chodím na odběry krve, do laboratoře musím odevzdávat svou moč (promiňte za znechucení), podrobuju se všelijakým testům a výsledek? Prostě jsem v hajzlu! U doktorů jsem pečená vařená, až si dělám srandu, že si s nima můžu rovnou tykat. Střídám kožní, gyndu, kožní, gyndu, ortodoncii, obvoďáka, kožní, gyndu,... a stejnak se se mnou nic neděje! Do toho se motá ještě škola, rodina, holky a kluci.. Já to fakt nezvládám.. Chci, abych potkala nějakou náhodu. Takovou, co by mi pomohla nebo aspoň částečně vyřešila moji situaci. Nechci být věčně na práškách! Připadám si jak feťačka. Ráno dostanu červenej prášek, odpoledne bílej prášek, večer žlutej a zelenej prášek.. U mě je to tak automatický, že pomalu přestávám mít přehled, co si vlastně beru. I máma je ze mě úplně proradná. Když v úterý volala doktorce, jaký mám teda výsledky krve (nebo čeho), div se vedle mě nerozbrečela. Taky nadává jak cosi, že se mnou doktoři vůbec nic nedělaj a já akorát tak trápím.

"Ale mě to neva! Já nepotřebuju bejt šťastná! Jsou na tom lidi i hůř, tak si nestěžuj!" - Jo, za tohle prohlášení jsem ráno dostala facku..

Chci bejt jako dřív. Jako normální puberťačka. Jako holky u mě ve třídě.

Teď je mi děsně zle. Mám krámy a ráno jsem zase měla mrtě křeče. 2 hodiny. Tak dlouho snad nikdy. Bolest břicha, zimnice, slabost, ospalost, zvracení.. Ráno jsem málem nedošla do školy, jak mě nohy neposlouchaly. A ještě teď se mi nehorázně klepou ruce. Mimoto je mi špatně vlastně pořád. Mám úplně sevřenej žaludek, nic nejím a hubnu. Já se bojim, že někde zkolabuju. Ale aspoň by se už se mnou začalo něco dělat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Broučidlo-věrné SBé Broučidlo-věrné SBé | Web | 26. března 2009 v 18:31 | Reagovat

Mno v devítce jsem na tom byla stejně jako ty. Nevěděla jsem,co se mnou je. Nikdo to nevěděl. Ale pak mi začalo docházet,že všechny tyhle nemoci mají původ ve psychice. Jakmile mi je do dneška blbě psychicky,vždycky se to odrazí i na tom zdraví tělesném. Ale ujišťuji tě,že až začne jaro,bude to mnohem lepší.Neříkám,že všechny problémy odplujou po vodě,ale mělo by to být lepší. Jinak o ženských problémech mi ani nemluv. Těch jsem si taky užila dost. Taky pečená vařená na kožním a na gyndě. A nedokázali určit,co mi je. Jak jinak. Z lékařského hlediska jsem byla úplně v pořátku. Taky mám do dneškja pocit,že mám ňákou asi mimozemskou nemoc,že na to nikdo nemohl přijít. Občas se v nás dějí věci,kterým prostě nikdo nerozumí,odkaď se vzali. Ale prostě jsou. Tohle jsou takové dospívací nemoci,kterým se (bohužel) nevyhneme  a musíme počkat,až odejdou.Kam? To taky nikdo neví. Co vlastně člověk o sobě ví? Nic :)

2 ŠkrabušQa ŠkrabušQa | Web | 26. března 2009 v 18:53 | Reagovat

Ach jo, mrzí mě,  že se takhle trápíš, a já ti nemam jak pomoct... jenom to prostě chce aby jsi se trošku psychicky držela...

Zkus, nějakou REGENERACI...a třeba ti bude HEJ

3 nezávislá nezávislá | Web | 26. března 2009 v 19:00 | Reagovat

No, tak ono nehrozí abych se od nich odvrátila, to by mi ani nešlo, to já s něma budu pořád, a něco pořádnýho podniknu jen co se uzdravím. Ale mám pořád ten pocit, a mám opravdu strach z toho jak mi bude. Ale začne něco nového a třeba krásného x)

4 editka xD jsi můj brouČek :) a mám tě lááááda :) editka xD jsi můj brouČek :) a mám tě lááááda :) | Web | 26. března 2009 v 21:02 | Reagovat

:( už zase se trápíš Jaňulííí :( A já si s tebou nemůžu ani pokecat :( Když se teda na icq objevím nejsi tam a navíc teď odjedu pryč :( Já ti chci pomoct!! :( Vím jak to s tebou je... Doktoři a doktoři a stejně léčí maximálně (pokud tedavůbec léčí) tvůj fyzický stav :( Ale ty bys spíš potřebovala ten psychický, duševní... :( Ty se musíš přestat užírat těma špatnejma věcma a věřit v lepší, hezčí!!! :) Já vím, tyhle řeči jsou k ničemu... Achjo... Nic, snaž se trošku spravit, mám tě ráda, pááá :o* Já tady jsem a ty to víš :) Pokud ti to teda stačí....což nwm....

5 nezávislá nezávislá | Web | 27. března 2009 v 20:59 | Reagovat

Po prázdninách 2008 když jsem se vrátila do školy, začalo být všechno jiné, a já už od té doby nejsem ta bezstarostná a veselá. Něco se změnilo a děsně pokazilo. Nějaký přelom. Je to těžké x)

A netrap se, snaž se mít líp, at to udělaáš jakkoli. Když se trápíš, trápím se i já. Ted si mezi oblíbenými,a to je málo kdo ♥

6 nezávislá nezávislá | Web | 28. března 2009 v 12:08 | Reagovat

v poslední době mi taky připadne že dělám snad jen chybi, protože se nic nezdá v pořádku. No snad se to brzy zpraví.

Malé děti tam naštěstí nebyly,což bylo velice fajn x)

Ipod, to je něco jako mp4, má to tu značku IPOD a je to taky docela drahý x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama