Výlet do velkoměsta

6. března 2009 v 19:49 | zapplig |  Čas plyne
Se špatným/dobrým dopadem.

Nevim jak pro vás, ale pro mě je poměrně dlouhá doba, když na svůj blog nezamířím víc jak jeden den. Nebo celkově na blogy. A když nenapíšu článek. Teď jsem sem prostě musela jít a vypovědět se.

Včera ráno jsem měla jet do toho aquacentra v Praze. Jelikož odjezd byl už v 6:30, vstávat jsem musela v 5:15. Takže akorát s mamčou, která vstávala pro změnu do práce. Po zazvonění budíku na mobilu jsem do koupelny vystřelila jako torpédo. Když je nějaká školní akce, moc se na ně těšim a mnohdy nemůžu dospat. I včerejšek nebyl výjimkou. Tak jsem se nasnídala, zkontrolovala bágl, jestli mám hlavně plavky a osušku a šla jsem ke škole. Myslela jsem si, že bych k autobusu stihla dojít za 5 minut, tak jsem vyšla čtvrt hodinu před odjezdem. Jenže jsem nepočítala s tím, že po chodníku, kudy chodím do školy, bude taková břečka a bláto. Tak mi to přidalo dobrých 5 minut cesty. Naštěstí jsem tam došla v celku, i když nějaký držkopády jsem vyladila jen tak tak. S Luckou jsme si sedly na třetí sedadlo za zadními dveřmi busáku - vpravo. Takže fajn. Já seděla do uličky jako vždy, uvelebily jsme se a začaly kecat. Hlavně o klucích ze středečního "telefonátu" - Martinem a Michalem. Říkaly jsme si, co bychom mohli dělat v sobotu (zítra), když přijedou, protože uznejte - od 12:00 do 19:00 se toho dá dělat spousta. A to by chtělo kloudnej plán. S Luckou jsme se domluvily, že to s nima ještě dneska projednáme. Když už nás bolela pusa od žvanění, pustily jsme si MP3 a poslouchaly. Děcka (a že to jsou FAKT děcka!) blbly a my jsme se musely odreagovat. Nejspíš bychom je tam všechny pozabíjely. Cesta do Prahy trvala tak 4 hodinky, plusmínus 15 minut. Užila jsem si tu jízdu. Já prostě miluju jízdy autobusem nebo autem.
Na kraji Prahy jsme zastavili u budovy Aquacentra Praha. Vypadalo to hezky velký. Učitelka říkala, že teprve otevřeli, tak bychom tam měli být první. HA! Kdo to řekl? Sotva jsme vešli, všude miliony lidí za účelem dostat se co nejdřív do bazénu. Či sauny a fitness. Docela slušnou dobu jsme si vystáli u kasy, ale asi po půl hodině nám dali hodinky s čipy a šli jsme se převlíct do plavek.
Hotovy jsme s Luckou vešly do bazénu. Voda teplá, místy až horká. Fakt bomba. Chtěly jsme sjet tobogány, jenže to nadšení po první jízdě nás ihned přešlo. Proč? - To se nedá vysvětlit. Pak tam byl i takovej "průplav" pod jakýmisi igelity rozstříhanými na plátky, pod kterými se proplavalo do vedlejšího bazénu - nebo-li VEN! Oblíbila jsem si to, i když byla teda pěkná kosa. A to je taky důvod, proč jsem teď skoro nemocná. To byl teda nápad líst ven z bazénu - do té zimy! Ale aspoň že tam nebyl sníh. Bych možná měla i zápal plic. Ale nemám. Naštěstí.
No, to jsou takové menší zážitky z aqua. Zpáteční cesta busem se konala po třech hodinách v bazéně. Byla jsem ráda, že už jedu domů. Ta voda byla docela i vyčerpávající a začalo mě už i bolet v krku. V autobuse byl docela mezi děckama rachot. Všichni byli probuzení - víc než ráno - a proto dělali bordel. Doslova! Za našimi sedadly seděly holky ze šestky, před náma jejich spolužáci a vedle mě přes uličku holky z osmičky. No, vedle mě by to i šlo. Ale vpředu a vzadu? Děs! Děcka si tam začaly házet čímsi (nevim konkrétně, protože jsme se s Luckou snažily spát) mezi sebou (nebo spíš po sobě) a samozřejmě to kolikrát dopadlo i na nás. Hm, to by se ještě dalo. Jsou to děti. Nemaj ještě rozum. Ale pak jsme zastavili před mekáčem. Šel tam celej autobus krom mě a Lucky. Když se vraceli kluci, začali tam řvát, čí je to bota. Nijak jsem to nevnímala. Jsem si myslela, že něco našli v příkopě, jenže když se mě kluk ptal, kde mám druhou botu, trochu mi to docvaklo. Moje kozačka byla vyhostěna z autobusu přímo ven. Někdo si s ní zahrál kopanou. Říkala jsem, že kdyby si jí nikdo nevšimnul, při vystupování bych měla hezký dárek z výletu. Ale naštěstí mám obě boty v pořádku. Po 20-ti minutové pauze jsme zase jeli dál. Snad jsem na dvě hodinky usnula. I když nevim to určitě, protože jsem se kvůli bonbonové bombardaci každou chvíli probouzela. Ale jinak cesta v celku vkusná.
Když už jsme přijížděli do naší vesničky kolem 18 hodiny, snažila jsem se obout boty a přichystat se k výstupu. Jenže jak jsem později zjistila, moje kozačky byly uvnitř zasypané oplatkem. Jakej BLBEC?! Samozřejmě ti, co si házeli bonbonama, házeli i oplatky. No to je vrchol! Fakt jsem měla sto chutí jim vpálit jednu k dobru. Ale než jsem se vlastně vůbec kloudně probrala, všichni byli z autobusu pryč. Učitelům jsem popřála nashledanou a pádila domů. Mrholilo, ale mě to bylo fuk. Zřízená a nevyspalá jsem se po silnici řítila únavným krokem. Kdyby mě tak někdo viděl..
Doma jsem hodila batoh na postel, vyndala z něj věci, popadla sešit do zemáku a šla se učit. Jak jinak, když je pořád škola a učení. Taky jsem si krk zavázala šátkem, abych ho měla v teple, když mě tolik bolel. Večer jsem se koukla na VKV a zaplula do peřin.

Zemák jsem se naučila a dneska jsme z něj psali písemku. Za 1! Aspoň něco.
Ráno jsem byla vzhůru už od 5ti hodin. Nemohla jsem spát. Byla jsem nervózní z toho zítřka, když maj přijet kluci. Bylo mi tak špatně, že jsem do sebe ani nenacpala chleba. Do školy jsem šla docela v pohodě, ale věděla jsem, že ta blbá nálada na mě půjde vidět (už podle toho, jak se na mě koukala máma), takže jsem to musela vyklopit Lucce. Ajé. Jsem se ve škole zoufale rozbrečela s tím, že nechci mít takový stavy a ať mi pomůže. Ano. Pomohla. Objala mě a já věděla, že mi rozumí. Žádný kecy kolem toho, jak jsem blbá, že si dělám todle z "blbých" kluků a tak. Dlouho jsem necítila, že by objetí mohlo znamenat tolik. A v tu dobu jsem za to byla moc ráda.
Odpoledne jsme šly ke mě, abychom se teda domluvili s klukama co a jak ohledně zítřka. No jasný. Martin napsal, že se mu nechce vstávat tak brzo, aby šel na vlak 10 kiláků. Autobusy jim o víkendech nejezděj. Lucka byla naštvaná, protože se na to začínala (konečně!) těšit a teď todle. Mě se ale ulevilo. Nemusim mít strach z toho setkání. I když potkat bych se s nima fakt chtěla.
Jo, a prej Martin s sebou Michala nedoveze. Prej říkal, že by se na to mohl vysrat. Tak s sebou vezme jinačího kámoše. To teda bude.

Jak jsem se tu zmiňovala, tak mě bolí v krku a už i hlava. Rýmu nemám, což je zajímavý, protože právě ji většinou dostanu. Ale teď nic. Zřejmě oficiálně nemocná nejsem. Beru cucavý bonbony na ten krk, takže by to přes víkend mohlo být už o 30% lepší. :)

Dneska jsem se nějak rozepsala. Snad to nevadí a bude to aspoň někdo číst. Tak se mějte, hojky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nezávislá nezávislá | Web | 6. března 2009 v 21:44 | Reagovat

jj svět fantazie je úžasný.. jj dvojka je nový měsíc, právě tento díl jsem dneska začala číst, protože jsem dneska dočetla stmívání, je to krásný x)

2 Broučidlo-věrné SBé Broučidlo-věrné SBé | Web | 8. března 2009 v 12:16 | Reagovat

Aspoń,že máš někoho,komu se můžeš svěřit. Já se můžu vypovídat tak možná morčeti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama