Strávit chvíli s milovanou osobou

10. dubna 2009 v 20:27 | zapplig |  Čas plyne
je přece jen lepší, než být sama. :)

Tak dneska byl vcelku krásný den. Krásný vzhledem k tomu, že byla mamča doma a díky ní jsem se nenudila. Možná to vypadá, že jsem na ní závislá nebo tak, ale je to prostě něco jako s blízkými přátely. Když je často nevidíte, začne se vám po nich stýskat a každá vaše společná chvilka se pomalu stává zázrakem. A to je i s mojí mámou. Hrozně často je v práci a našich klidných společných chvil je málo. Prostě ji mám ráda. Chováme se k sobě jako kámošky a toho si vážim.
A co se teda dneska stalo? My máme na zahradě takovou boudu.. No, spíš zadní a jednu boční stranu máme celou, ale jinak to máme bez stěn a střecha v těch místech drží vlastně jen na slabých dřevěných sloupech. Ale na tu boční stranu bez stěn jde od sousedů krásně vidět, tak jsme se s mamčou rozhodly, že tam dáme záclonu. :D A taky že jo. Měly jsme jí 2 kusy a věděly jsme proč. Tu první máma rozstřihla špatně, tak se ta druhá hodila. Takhle se ta práce zdá jednoduchá, ale byla to docela fuška vzhledem k tomu, že je ta bouda docela vysoko a sluníčko nám svítilo přímo do xichtu.
Jinak pak mamka zkoušela zavolat na gynekologii do UO, jenže se jim nemohla dovolat. Nikdo tam nezvedal telefon, takže to zkusíme po velikonocích. :)
Kolem 2. hodiny jsme šly na nákup. Samozřejmě si máma nenapsala seznam, co chce koupit a tak mi pokaždý říkala, co jí mám připomenout, ať nezapomene vzít. Jenže když jsme byly v obchodě, na každým kroku jsem se jí ptala, co jsem jí to vlastně měla připomenout. :D Po chvíli jsme na to přestaly myslet, protože ta paměť byla opravdu děravá a na všechny ty zapomenutý věci jsme přišly až doma. No co, třeba příště. :D
No a po příchodu jsme zůstaly v obyváku jen my dvě, tak jsme se koukaly na tv se zmrzlinou v ruce a pomluvily jsme snad všechno.. Včetně našich chlapů doma. - Jsme ženský, naše povinnost je drbat. :P

Od té doby, co jsme udělaly tu boudu se těším na zítřek, kdy si vezmu knížku, mobil se sluchátky, případně sluneční brýle a půjdu na lavičku do našeho druhýho příbytku. Je tam fakt krásně a aspoň mě tam nikdo z rodiny nebude rušit. V pokoji už ani zamčený dveře nepomůžou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 editka :) editka :) | Web | 10. dubna 2009 v 22:51 | Reagovat

jůů, to byl určo super den :-) ty jsi dobrá, prej co jsi jí to měla připomenout xD :D šikovná :-D

2 Broučidlo-věrné SBé Broučidlo-věrné SBé | Web | 12. dubna 2009 v 12:17 | Reagovat

Mno já mám mojí mamku taky moc ráda. Hodně jsme se sblížili,když se táta před rokem a půl odstěhoval. Pořát jsme si říkali,že my se bez něho obejdem a mamka si najde pořádnýho chlapa. A taky že našla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama