Častokrát si uvědomuju, jak dokážou lidi zradit

5. června 2009 v 20:09 | zapplig |  Citové výlevy
.. a přitom se tvářit, jako by se nic nestalo..

Já to nechápu. Vážně jsem tak divná? Tak.. originální, mimořádná, jedinečná? No, ta slova zní moc povrchně. Tak dejme tomu, že jsem jiná.

Připadne mi, že i když mám kolem sebe spoustu přátel, v mnoha ohledech se ke mě neobrátěj. Možná spíš jako k vrbě, která je vyslechne ze špatných věcí a to je všechno. Jako bych byla fakt jenom ten pitomej kmen, ke kterýmu si přijdou pro proutky, když nemají na co píchnout párky nad oheň.
Nevím, asi si vždy najdu kolektiv, kde je vždy někdo, kdo má nade mě.
Naše třída je divná. Od šesté třídy, kdy jsme se Áčko s Béčkem spojili v jedno, se tam vytvořily jakýsi party. A já k žádné nepatřim. Jo, jasně, bavim s děckama úplně normálně, ale jen když tam nejsou ostatní děcka, kteří jako by mi zacláněli. Prostě oni jsou vždy takoví významní, hlavní.. A se mnou se každej baví zas jen v té nouzi.. Když právě ty svoje "hvězdy" u sebe nemaj.. Jako by se styděli před těma "důležitýma" se mnou promluvit.. Aby nevypadali hloupě..
Ale vždyť já JSEM dobrá. Nikomu neubližuju záměrně, jsem hodná, milá a myslim si že i hezká (nejsem kdejaká šedá myš, která se o sebe vůbec nestará). Jenže to všechno asi nestačí. Já nevim co po mě ještě všichni chcou.
I když mi dělá problém se odvázat. Začít tancovat před třídou jen tak, zpívat nahlas, abych na sebe upoutala pozornost nebo řvát sprostá slova na důkaz, jaká jsem borka.. To mi prostě nejde.
Chtěla bych nějakou dobrou partu, kde bych byla uznávaná. Moje slovo by mělo stejnou váhu jako těch ostatních. Nechci mít nejlepší kámošku, která je ve třídě "něco víc" a když dojde na věc, tak se ptá každej jí a já jen čumim a potupně poslouchám jejich rozhovor, anichž bych byla jeho členem.. Nechci být kdovíjaká hvězda třídy, ale chci mít jen trochu uznání.. To snad dokáže pochopit i obyčejný člověk.
Snad se to na střední zlepší.. všechno.. Už nechci být v naší třídě. Už mě to tam nebaví. A i když budu na Poslední šanci bulet jak želva a budu litovat devítiletýho konce a vím, že příští rok budu na základku vzpomínat a říkat jaká jsem byla husa, že jsem chtěla pryč.. Stejnak ten náš třídní kolektiv nebudu chtít zpátky.. Jako jedna parta stojíme za hovno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Podivná° ° Podivná° ° | Web | 5. června 2009 v 22:35 | Reagovat

Slečno, při čtení tvých článků mi do očí nabýhají slzy! Úplně se v nich vidím! Stejně jako v tomhle. Přesně můj další problém!..U nás ve třídě jsou též skupinky, ale já, já nepatřím k žádné z nich. Když už začínám mít pocit, že možná trochu k jedné patřím, tak mě z ní někdo vyšoupne a já se zase plácám mimo.. Též, doufám že střední to změní.

2 Nobby Nobby | Web | 6. června 2009 v 18:45 | Reagovat

Párkát jsem se takto cítila i já. A to jsem si donedávna myslela že mě se to prostě nemůže stát ... bohužel. Ale dokázala jsem toho využít, prodrat se nahoru. Víc prosazovat názory, a prostě se to nějak stalo. Jsem tam kde jsem chtěla být. Na středu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama