Hněv je jako plamen, který spaluje veškeré naše sebeovládání.

9. července 2009 v 14:57 | zapplig |  Citové výlevy
Nutí nás k tomu, abychom mysleli, říkali a dělali věci, kterých budeme později litovat.

Taky máte někdy pocit, jako by se vám stalo něco strašného, přitom to ale na zboření světa nestačí? Chce se vám brečet, ale oči máte dokonale suché. Máte blbou náladu, přitom při sebemenším vtípku se vám koutky úst zvednou to úsměvu?
Chce se mi úplně křičet, brečet, smát se, bavit se, lítat po venku, užívat si,.. s jedním člověkem..
Jo, úplně jsem se zbláznila. Tak, že je mi teď tak smutno, jako by mi někdo podrazil nohy. Jenže nepodrazil. To já si to jen moc beru..?
Vše pro co jsme se rozhodli, může být dalším rozhodnutím změněno.
Jelikož mi nedopadlo, abych jela za Martinem já, včera se rozhodl, že za mnou dnes přijede on sám. Psali jsme si o tom v jednom kuse. Spekulovali jsme, co budeme dělat, kam půjdeme, mezitím takové sladké fráze.. Byla jsem úplně štěstím bez sebe. Bylo mi hrozně báječně. Večer jsem šla dřív spát a ráno jsem nemohla dospat, jak jsem se těšila, až se začnu od devíti "fintit". Jenže co se nestalo? Přišla mi smska, že Martin dnes nemůže přijet. Stejně jak jsem včera byla šťastná, tak mi bylo ráno do breku. Připadla jsem si zrazená. Já vím, budou i jiný termíny. Jenže copak mi nikdy nic nemůže vyjít? Nevim, jestli se Martin jen nevymluvil. I když rodiče dokážou být neodbitní v těch nejhorších chvílích.. Prostě mi to nějak nesedí.
Porozumění je nepravděpodobné. Na začátku přišlo slovo. Hned po něm přišlo nedorozumění.
Nevím, co si od toho všeho slibuju. 28 kilometrů je pěkná dálka. I kdybysme se viděli, je pravděpodobný, že spolu chodit nebudeme. Přesto ho mám hrozně ráda a nedokážu si představit, že bych o něj nějakým způsobem přišla. Že bysme si ani na icku nenapsali. Že by mi nepřál dobrou noc. Že.. Prostě on je jeden z mála, díky kterýmu se moje blbá nálada změní v úžasnou. On je neuvěřitelně optimistickej. Dokáže mě rozesmát, i když jeho vtípky jsou mnohdy na vraždu. Ale je to on.. A nic na něm bych nezměnila.
Těžké časy vám dodávají odvahu k tomu, abyste mysleli na nemyslitelné.
Bylo deset minut před jednou hodinou. V tu dobu už jsme mohli být spolu. V noci jsem si představovala, kam bysme šli. Chtěl být se mnou sám, takže procházka za nádrem do lesa by byla úplně ideální. Už jsem si představovala hodně věcí, o kterých mi psal a při jejich vzpomínce se prostě musim usmát.. Jenže já se bojim, že se to nikdy nestane skutečným.. Nezbývá mi nic než jen doufat.

Mnohem větší tragédie, než je nedosáhnout cíle, je nemít žádný cíl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zvejkaczqa_(oO)_ zvejkaczqa_(oO)_ | Web | 9. července 2009 v 23:35 | Reagovat

Tak to je mi líto s tím Martinem... ale nezoufej, třeba to prostě jen doopravdy nevyšlo a on je z toho tak zklamaný jako ty, a přijede určitě jindy =) To mi povídej, že 28 km je pěkná dálka, takovejhle kus zejtra pojedem na kole !! =D a to ještě dvakrát - tam a zpátky =D=D=D=D=D božeeee =D=D=D=D nepiš, že je to dálka, děsím se toho už teď =D=D=D=D=D

2 Podivná ° ° Podivná ° ° | Web | 11. července 2009 v 19:52 | Reagovat

Věřím, že Ti to s Martinem výjde. V tomhle článku se úplně vidím! Takhle jsem to měla asi před dvěma měsíci:)) Naprosto stejná situace!.. 25km a on byl prostě dokonalej:* Boužel to nevyšlo. Ale tobě držím palečky aby to vyšlo! Vážně:))..

A moc děkuju za pochvalu vlasů a očí:* Jsi hodná. Dneska jsem si ty vlasy umyla a vyfoukala podle sebe a světe div se. Docela se mi to líbí:)) Včera jsem z toho byla celá špatná a dneska už je to docela dobrá;)

3 Lady PB Lady PB | Web | 11. července 2009 v 22:19 | Reagovat

Hej! Zanech ty depresviní myšlenky někde za rohem a nasaď úsměv! Nevyšlo to teď, vyjde to příště. Vždyť prázdniny jsou ještě před námi, toho se ještě stane... A i když si myslím, že 28kilometrů je docela dlouhá štreka, tak si taky myslím, že by to mohlo vyjít... Stačí jen, aby jste oba dva chtěli....
Zdar a sílu a nasaď ten úsměv nebo se naštvu!!!! :)

4 Non-Entity Non-Entity | Web | 12. července 2009 v 23:05 | Reagovat

Tak tohle se mi taky několikrát stalo a většinou to dobře nedopadlo, mám prostě smůlu. Ale tobě přeji, aby ti vyšlo. A pokud náhodou ne, tak nezoufej, život máš před sebou, přijdou další kluci. Asi si říkáš, že žádný nebude tak dobrý jako tento, ale svět obrovský. Nikdy neříkej nikdy.

5 Nobby Nobby | Web | 14. července 2009 v 21:29 | Reagovat

Dobře to dopadne! Uvidíš :D
jo a super písnička, jak se jmenuje? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama