Proč ten čas ubíhá tak strašně rychle?

14. srpna 2009 v 22:21 | zapplig |  Čas plyne
Nestačila jsem se ani vzpamatovat a najednou sedím u notu a píšu další článek o tom, jak vlastně prožívám svoje (ne)radostné dny..

Včera jsem byla s dědou, bábi, bráchou a sestřenkou kdesi na "výletě". Jen tak jsme prostě nasedli do auta a při cestě se vymýšlela místa, která bychom mohli navštívit. Tak jsme se zastavili u Zemské brány, v kostele se skleněnou střechou (pořád ještě v rekonstrukci), na obědě ve městě, kde se babička s dědou před asi 40ti lety seznámili a jelo se domů. Stavila jsem se u Lucky, jestli by nemohla jít se mnou ven, jenže pro ni za hodinu měl přijet Petr, tak jsme si aspoň jen tak pokecaly. Beztak mi byla zima, tak jsem chtěla jít domů.

A dneska jsem byla za Martinem. Po dvanácté jsem vyšla k Lucce, odkud jsme šly na vlak a hodinu jsme jely k němu. Čekal tam na nás na zastávce, jenže bychom nebyly holky, kdybysme se nestavily nejdřív na wc. :P Tak jsme šly. Nějak jsme nenašly čidlo, kde se rožíná světlo, tak jsme tam byly jaksi potmě. Ale tak co - mimo mísu to nešlo a já byla ráda, že jsem konečně prázdná. Dopoledne jsem totiž "trochu víc" pila (nealko!). S Martinem jsme se pak přivítali, šli jsme na námko (celou cestu jsme mlčeli, nikdo jaksi nevěděl co mluvit - byli jsme v rozpacích no :D), kde byla pouť, 2x jsem s ním byla na kdejakých atrakcích - dokonce mě přemluvil, abych šla na takový tzv. kladivo, akorát že to má pokaždý jiný název. Kdo chce fotku, tak je tady: www. Vypadalo to úplně jinak, ale princip jízdy je stejný. Ale zvládla jsem to. Dokonce jsem na to pak chtěla jít znova, jenže nebylo s kým.. Nikomu se nechtělo. :D Pak se šlo mimo námko.. prostě projít.. No, jestli chcete detaily, tak jsme se po nějaké chvíli chytli za ruce (teda on mě chytnul), pak jsme šli hodně dlouho ruku v ruce, až jsme došli někam k vlakovýmu nádru, kde byly takový trapný lavičky. Proč trapný? Protože neměly opěrátko a s Martinem jsme nevěděli jak si sednout, protože mě chtěl mít TĚSNĚ vedle sebe. Za pár minutek jsem se rozhodla, že bysme šli s Martinem někam na procházku. Lucka s tím byla obeznámena, že s Martinem budu chtít být chvilku sama, tak řekla, že máme zůstat a ona si zatím šla do města. Byli jsme spolu nějak kolem 45ti minut sami. Mezi tím jsme si povídali, padla první pusa a tak nějak jsem na něm ležela - on seděl a já jsem byla tak nějak v polo-lehu-sedu. :D No já nevim jak to mám nazvat. Ale kolikrát to bylo nepohodlný. Ale bylo mi s ním dobře. Protože jsem měla na sobě jenom tílko a začínala mi být zima. A on měl tak krásně teplý tělo - ruce (!) - že jsem si na sebe ani mikinu nechtěla brát. Prostě to tam bylo úžasný. V jeho náručí jsem se cítila tak nádherně, že mi ani nevadilo, jak kolem nás pořád chodili a jezdili na kole lidi. Neznala jsem je, taky proč by mi to vadilo. :)
Pak přišla Lucka a šlo se na busovou zastávku v nějaké vedlejší vesnici zjistit, kdy to Martinovi jede domů. Jelo mu to asi tak za necelou hodinku, tak jsme si sedli na zastávce na lavičku. Já samozřejmě zase v Martinově náručí. Nojo, nedal beze mě ani ránu. Po cestě mě pořád držel kolem pasu jednou rukou a druhou jsme se drželi za ruce.. Nebo prostě tak nějak. :D Ale nestěžuju si. Bylo to fajn, když jsem cítila jisté bezpečí.. a jeho přítomnost. Užívala jsem si každičký jeho dotek, každičkou jeho pusu (a že nebyly jenom na tvář.. :P).Pořád jsem ho držela za ruku. Nechtěla jsem ho pustit. Nechtěla jsem, aby odjel, aby to všechno skončilo, aby jsme si zase jenom psali.. Jenže co mi zbývalo, když pak přijel bus a on musel jet domů? Dali jsme si pár hubanů a šel k řidiči. Sedla jsem si vedle Lucky na lavičku a čekala, až prostě odjede.. Sednul si, zamával mi asi 2x a byl pryč.. Už zbývala jenom moje a Lucčina cesta domů. Málem jsme nestihly vlak, ale jinak to bylo dobrý. Až na to, že jak jsem v Martinově náručí skoro usínala, tak tak jsem skoro usínala i ve vlaku. Sem tam jsme se s Luckou bavily, protože i ona byla jakási ochrápaná. Zvládla jsem i cestu do baráku. Bolej mě mrtě nohy, ale ničeho ze dneška nelituju. Až na nějaký moje žvásty, když jsem byla mimo.. :D Bylo to hrozně fajn. Hned bych si to zopakovala.
Ale abyste si nemysleli - před odjezdem jsem byla zase mrtě nervózní, ale zvládla jsem to. Když jsem vyšla z baráku, nervy povolily a místo aby mi pak bylo špatně, když jsme se blížili k Martinovi, tak se mi jenom strašně začaly klepat ruce. :D A byla jsem ráda, že to pak tím chycením za ruce spolu přestalo. Akorát mi hrozně bilo srdíčko z neznámých pocitů, které jsem měla při Martinových dotycích.. Ale to se stává většině holek, jak jsem vždycky zpozorovala.
A teď jsem smutná, že je to všechno za mnou. Chci s ním být zase!! :'( Ano, budu doufat, že za mnou přijede..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama