Vžili-li jsme se již v myšlenku, že jsme někoho ztratili,..

21. srpna 2009 v 12:44 | zapplig |  Čas plyne
..připadá nám pak jeho neočekávaný návrat zvlášť bolestivý.

Tak jsem si myslela, že jsem z toho venku, že to aspoň z části zvládám, jenže to jsem se mýlila. Jasně, zvládám to v ten moment, jenže pak to se mnou jde zase švihem dolů.
Byla jsem včera s Luckou na koupáku ve vedlejším městě. Bylo nádherně, tak proč toho nevyužít? Přijely jsme tam kolem 13h, našly si místo a v plavkách šly do vody.. studená byla jak cosi, ale v tom vedru to bylo vcelku ideální. Nevydržely jsme tam ale dlouho, tak jsme šly na deku. Hodinu jsme tam tak ležely, až jsem pak uviděla kámošky ze základky, pak Sandru s jejím klukem, mýho ex a jeho bráchu Pepu - na toho jsme ale narazily až ve vodě, kdy jsem se odvážila přijít na oči ex. S Pepou jsme tam blbli. Pořád nás potápěl. Teda hlavně Lucku. A když šel na mě, tak šla i Lucka. V tu chvíli jsem si říkala, že je pěkná potvora, že mi tohle dělá, protože ono to fakt není moc příjemný, když vás někdo topí v hloubce, kde tak akorát došáhnete na dno a je na vás přesila. No, po chvíli mi Pepa slíbil, že už na mě nepůjde. Ale pak ho ten slib omrzel, chytl mě jako by do šachu a řekl mi, že jestli mu neřeknu, proč jsem se s ex tenkrát rozešla, tak že mě bude pořád topit. Prý ten důvod nezná ani Pepa, ani ex, prostě nikdo.. Proto jsem se Pepovi na základce vyhýbala. Věděla jsem, že se na to bude ptát a dožadovat se odpovědi. Já jsem nechtěla, aby k tomu došlo.. Jenže stalo se. Lucka řekla, že ten důvod ví taky, tak mě Pepa nechal a šel topit ji. Já jsem využila příležitosti, vylezla jsem z vody a rychlým krokem pádila na deku. Od té doby jsme už do vody nešly. Lucka nechtěla být zase topena a já se nechtěla vidět s ex. Ale z deky jsem na něj měla "hezký" výhled. Nevím proč, ale vždycky jsem ho tam někde viděla. Když jsem se koukala na bazén, přistihla jsem se, že ho hledám. Že chci vědět kde je a co dělá. A někdy jsme se střetli pohledem..
Z koupáku jsme odešly kolem půl šesté. Chtěly jsme jít ještě na zmrzku. Pak jsme došly na bus a sedly si k takové boudě, co sloužila jako čekárna, na lavičku. Když nás spatřily i kámošky, šly za náma a povídaly jsme si. No a pak k nám přišla i Sandra + její kluk, Pepa, Fanda (Sandry brácha) a ex tam prostě nepřišel. Ono mu asi taky není příjemný se na mě koukat přímo. Byl prostě někde vzadu, mimo nás. Ale občas jsem na něj viděla, ale nijak jsem mu nevěnovala pozornost. Nechtěla jsem, abych si zkazila celý den jen kuli němu, tak jsem se s holkama normálně smála. Jenže pak do mě zase Pepa před všema začal hustit, ať mu řeknu TEN DŮVOD.. Nikdo krom nás dvou nevěděl oč kráčí, tak jsem mu prostě řekla, ať to nechá bejt, že pro mě to je už uzavřená kapitola. On toho moc nenechal, ale pak odešel dozadu za bráchou a nechal mě konečně být.. V některou tu chvíli mi do očí vyprskly slzy, ale stihla jsem je zarazit dřív, než mi z obličeje Sandra oddělala kšilt..
Pozdějc přijel bus a my do něj nastoupily. Ex si sedl na pětku přímo doprostřed, takže na mě přímo viděl, protože jsme s holkama obsadily 3 řady. Každá z nás seděla na jednom dvoumístě a já jsem seděla nejblíž k řidiči, takže při povídání s holkama jsem byla otočená dozadu. Tudíž na mě ex celou dobu koukal - já jsem ho viděla jednou, když mi pohled omylem utekl za ním dozadu. A koukal přímo na mě. Ale bavila jsem se pořád dál. S holkama byla jako vždy sranda. Bylo prima je vidět až od konce devítky. :)
Doma jsem řekla kdo tam byl a máma prej jestli jsem v pořádku, jestli to zvládám a jestli do toho zase nespadnu. Odpověděla jsem jí, že jsem v pohodě. Vzala jsem si něco k jídlu a šla do pokoje koukat na film. Všechno bylo fakt v pohodě. Až ráno jsem se probudila nějak před osmou hodinou a bylo mi zase špatně.. No nervy.. Zdálo se mi v noci o Martinovi a ex. Věčně jsem se probouzela. Bylo mi tak divně, že jsem i brečela, aniž bych si to vůbec uvědomila. Nevěděla jsem, na koho mám myslet dřív. Vzpomínala jsem na vánoce a na den, kdy jsem byla s Martinem.. Všechno se mi to motalo dohromady a byla jsem úplně vyvedená z míry, co se to zase děje..

Modlim se, každý den si přeju, abych byla v tomhle normální. Abych byla v pořádku. Aby mi tohle nedělalo problémy. Aby...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 janilla janilla | Web | 21. srpna 2009 v 13:02 | Reagovat

Přeju ti aby jsi se s tím vším nějak vyrovnala. A když tě kamarádka takhle "zradila" tak jí příště potop i ty :D :D

2 zicky <3 zicky <3 | Web | 21. srpna 2009 v 16:31 | Reagovat

hezu blog =)

3 Gabriela* Gabriela* | Web | 22. srpna 2009 v 23:57 | Reagovat

keď je to ex tak ako si písala - je to uzavretá kapitola... tak to už nechaj tak =-)

4 Broučidlo Broučidlo | Web | 24. srpna 2009 v 9:03 | Reagovat

Neboj se holka,nejseš v tom sama.Já tyhle stavy mám taky,když potkám Jirku a přistihnu se,že na něj civím a v hlavě se mi promítá vše,co jsem s ním zažila. A pokud jde o ten pláč,taky často večer brečím,aniž bych si to uvědomovala a ani často nevím,proč brečím,když už je to vše za mnou. Jsou to prostě citové výlevy,kterým se neubráníme...

5 weili weili | Web | 24. srpna 2009 v 22:08 | Reagovat

Děkuju za pochavalu fotek i designu :)

6 Simplicity Simplicity | Web | 25. srpna 2009 v 11:44 | Reagovat

Neboj, za nějaký čas tě to přejde. Tento pocit znám, kdykoliv jdeme s holkama někam a je tam i EX, tak pořád musím vědět, co kde s kým dělá a tak. V ostatních chvílích na něj přitom ani nějak extra nemyslím. Myslím si, že on to cítí stejně jako ty. Jestli je to pro tebe, jak říkáš, už uzavřená kapitola, neměla by ses tak trápit. Ale pokud pro tebe pořád znamená něco víc, měli byste si promluvit. Nebo si to aspoň vyříkat. Uzavřít to jednou provždy. Jinak ti závidím, že máš takový vztah s mámou. Kdybych já jí něco takového řekla, už by si mě pořád dobírala, prostě máš skvělou mamku..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama